Svatojakubská pouť: Z Pamplony pořád na západ

Sen o Svatojakubské pouti začíná nabývat na realitě a dnes dopoledne jsme s letadlem dosedli na místní letiště v Barceloně. Přivítal nás horký srpnový den a typicky mořský vzduch. Už asi hodinu stojíme na výpadovce směr Zaragoza a Pamplona a trpělivě stopujeme s cedulkami cílových měst. Navíc se den chýlí ke konci a slunce začíná klesat nebezpečně nízko. Alice ještě doma v České republice apelovala na to, abychom měli na stopování ceduli jen s názvem města, kam míříme, ale já jsem ji odkázal ‚do věčných lovišť‘ s tím, že Zaragoza je velkým městem po cestě a že tam bude mířit určitě daleko víc řidičů, kteří by nás mohli svézt alespoň takto na půl cesty.  A taky že slavíme úspěch. Teda… ‚úspěch‘.

Šťastný stop s bonusem navíc
Zastavuje nám Katalánec v postarším, ale precizně udržovaném Mercedesu. Od začátku je zřejmé, že je temperamentní a bude si chtít povídat, jenže tvrdě naráží na jazykovou bariéru. Zkouší to několikrát, ale když vidí, že se španělštinou vážně nepochodí, trefným gestem rukou se ‚odstřelí‘. Zdánlivě nekonečně dlouhé pařáty anglického jazyka v tomto případě naprosto selhávají. Dobrosrdečnost zdejších obyvatel se však projevuje v plné míře i vzdor dorozumívacím nedokonalostem. V jednom z motorestů nám koupí něco na zub, na naší trase nás potáhne asi 400 kilometrů jen na dosah ruky našemu startovnímu městu, a když se dozví, že se chystáme na Svatojakubskou pouť, zahrne nás vlastními zásobami jídla. A to ještě ani nevíme, že mu budeme za tento skutek v dalších dnech tolikrát děkovat. Jak se ještě před rozloučením dovídáme, míří taky na část Svatojakubské pouti. Většinu již má za sebou a právě má v plánu zdolat přibližně pětidenní přídavek v podobě cesty ze Santiaga de Compostela k pobřeží Atlantiku.

Svatojakubská pouť: Z Pamplony pořád na západ

Z Pamplony pořád na západ
Když se loučíme, je už tma. Nezbývá nám než rozbít stan kousek od dálnice na nějakém pochybném pozemku plném bodláků. Vzdor letnímu počasí je v noci neuvěřitelně chladno, ale nás hřeje pocit dostatečného posunu a dodržení plánu. Ráno nám do Pamplony zbývá jen kousek a už dopoledne běháme po městě a hledáme první ubytovnu. Ne abychom se ubytovali, ale abychom dostali první razítko do našich průkazek (credencialů), které dosvědčí, že jsme byli v Pamploně a které v různých podobách budeme sbírat minimálně jednou denně dalších více než 30 dní. Krátký pobyt v jednom z šesti opravdu velkých měst na trase Svatojakubské pouti nám také dává možnost doplnit zásoby a doladit poslední nedokonalosti. Hodinová ručička se blíží ke druhé hodině po obědě a my se pomalu napojujeme na trasu a přidáváme k trhanému průvodu poutníků. Čeká nás několik desítek dnů chůze po nezpevněných nebo kamenitých cestách a pěšinkách s patnáctikilovými batohy na zádech. Jedinými starostmi bude jít vytrvale dál, spát, stravovat se a odpočívat.

Svatojakubská pouť: Z Pamplony pořád na západ

První kroky po prašných cestách španělského vnitrozemí jsou krušné a v duchu obdivujeme vytrvalce, kteří jdou takto pěšky z Paříže nebo dokonce Říma. O tom si ale popovídáme až v dalším textu.

Profilová fotka
Tento článok bol pridaný redakciou magazínu eCESTOVATEL. Ak máte záujem pridať sa k redakcii magazínu, napíšte nám e-mail, alebo zašlite súkromnú správu.
cron