Zimní Kréta aneb masovému turismu navzdory

Největší řecký ostrov v očích milionů (nejen) evropských výletníků již tradičně evokuje klidnou a prosluněnou dovolenou v některém z místních původní duch ostrova popírajících hotelových komplexů. Ovšem pozor! Kréta má i druhou tvář. Zhruba v době, kdy z ostrova zmizí poslední klasičtí plážoví turisti – tedy asi koncem října – se začne poměrně rychle transformovat. Z téměř jednobarevné vyprahlé a všemi odstíny hnědé zbarvené krajiny se během pár týdnů stane rozkvetlé a rozzářené území, které by standardní návštěvník ostrova asi ani nepoznal. To platí především o prosluněných jižních svazích zdejších Bílých hor (Lefka Ori). Na nich se o přízeň fotoaparátů perou běloskvoucí sněhem pokryté vrcholky s nekonečnými modrofialově zbarvenými pláněmi hustě posetými kvetoucími hyacinty a bramboříky. Podobné scenérie přitom na ostrově můžeme vidět až zhruba do konce dubna.

Zimní Kréta ale není jen pro poety a po vizuálních zážitcích dychtící návštěvníky. Milovníci windsurfingu či kite-surfingu se mohou i poblíž větších měst těšit na liduprázdné nekonečně dlouhé pláže, podmínkou je však vlastní vybavení anebo osobní domluva předem. Téměř všechny půjčovny jsou totiž přes zimu zavřené. Další možností je adrenalinové poznání ostrova pomocí terénního auta či čtyřkolky. Silnice nižších tříd v odlehlejším vnitrozemí budete mít v podstatě pouze pro sebe – jen pozor na olejové skvrny na silnicích, v zimě totiž ve Středozemí zrají a na zem padají olivy – při jízdě v terénu si budete připadat jako poslední exemplář lidského rodu. Široko daleka totiž kromě všudypřítomných tmavých koz neuvidíte živou duši. Opravdoví labužníci pak mohou okusit sněžný kite-surfing. Sněhem pokryté a prudkými větry bičované svahy místních hor, které jsou mimochodem vysoké přibližně jako Tatry, totiž poskytují prvotřídní příležitost k mimořádnému adrenalinovému zážitku.

Na Krétě se toho ale samozřejmě dá dělat mnohem více. Zajímáte-li se o místní kulturu a zvyky, zajeďte si na exkurzi do některé z mnoha zdejších lisoven olivového oleje, dost možná nejlepšího na světě, anebo do místních manufaktur, které stále vyrábí tradiční hudební nástroj – lyru – téměř stejně jako před tisíci lety. Určitou nevýhodou zimního období je sice neexistence anebo výrazné omezení frekvence některých lodních linek především na přilehlé malé ostrovy – tzv. island hopping – o to více si ale užijete autentickou ospalou náladu malých přístavních městeček jako Sougia, Loutro či Hora Sfakion. Že byste měli na Krétě umřít nudou, se rozhodně bát nemusíte.

Teď už zbývá jen jedno: jak se na Krétu dá dostat? Bohužel ne až tak jednoduše, jak by se mohlo zdát. Ostrov je denně obsluhován místní aerolinkou Olympic Air, počítejte ale s přestupem v Aténách a vyšší cenou. Přímé lety ze střední Evropy se dají pořídit o něco levněji, ovšem pouze během turistické sezóny. Nejvhodnější tak je asi koupit letenku do Atén (standardně za asi 5000 korun ale v akcích i za polovinu) a odtud přes Egejské moře lodí na Krétu (cca 35 Eur za jeden směr na osobu). Vlastní doprava autem je teoreticky možná do pevninského Řecka, až na jednotlivé ostrovy se ale prodraží (trajekt jedním směrem stojí za vozidlo kolem 200 Eur) a i se časově natáhne. Další teoretickou kombinací je ještě využití trajektu z italských Benátek, Bari či Brindisi do zápodořeckého města Igoumenitsa a odtud pokračování autobusem do Atén a pak lodí na Krétu. Tento způsob dopravy je ale vhodný jen pro dobrodruhy. Cesta se totiž protáhne na tři dny a cenově vyjde nastejno, ne-li ještě dráž než kombinace letadla a trajektu.

Profilová fotka
Tento článok bol pridaný redakciou magazínu eCESTOVATEL. Ak máte záujem pridať sa k redakcii magazínu, napíšte nám e-mail, alebo zašlite súkromnú správu.
cron