Atény nejsou jen Akropolis a Agora

Drtivá většina středoevropských návštěvníků se v řeckém hlavním městě ocitne během poznávacího zájezdu. I přes ikonická panoramata slavného Akropole či neopakovatelnou atmosféru starobylých čtvrtí pod ním, je ale pro řadu z nich seznámení se s Aténami spíše zklamáním. Silně centralizované Řecko se již desetiletí potýká s neúnosnou mírou migrace právě do hlavního města, které tak doslova přetéká. Každodenní aténskou realitou jsou tak ucpané silnice, smog, prach, bezdomovci a narkomani. Podobné zkušenosti se sice turisté mohou částečně vyhnout tím, že se během pobytu zaměří opravdu jen na vybrané čtvrtě (Monastiraki, Plaka či třeba Kolonaki), stále akutnější problémy ale začínají pronikat i sem.

Cílem tohoto článku rozhodně není kohokoliv od návštěvy jednoho z nejstarších evropských měst odradit. I přes všechny své neduhy Atény stále mají co nabídnout. Všudypřítomná vůně grilovaných souvlaki či pita gyrosu v kombinaci s jedinečnými pohledy na dominanty města Akropolis a kopec Lykavittos učaruje ledaskomu. Ovšem pozor! To rozhodně není vše. Atény totiž ale mají v kapse ještě jeden trumf.

Atény nejsou jen Akropolis a Agora

Mezi cestovatelskou veřejností – zdaleka ne jen českou – existuje dlouho zažité klišé, že do Atén se jezdí za kulturou a historií zatímco na Rhodos, Krétu či Korfu za plážovým povalováním. Přitom strávit den na pěkné pláži je možné i v okrajových částech Atén či v blízkém okolí. Jakkoliv paradoxní se to může zdát, tyto téměř městské pláže bývají i během hlavní sezóny relativně opuštěné. Důvod? Turisté je skoro neznají a Řekové je během sezóny nevyužívají, jelikož své dovolené tráví na ostrovech. Návštěvníci města tak mají vynikající možnost jak skloubit vznešenou návštěvu historických budov a míst s docela světským povalováním se na pláži, lovením škeblí či třeba ježděním na kajaku podél pobřeží.

Pokud jde o aténské pláže, v podstatě platí pravidlo, že čím dále od centra tím lepší koupání. Krátce se smočit ve vlnách Egejského moře sice lze i v relativní blízkosti známého přístavu Pireus, ovšem zážitek srovnatelný s některým z ostrovů poskytnou až městské části Glyfada a hlavně Voula (Voula představuje ne nadarmo nejdražší městskou část Atén, co se týče průměrné ceny nemovitostí). Hezké moře, písečné i kamenité pláže, teplá voda a hlavně dobrá dostupnost z centra totiž ze čtvrti Voula dělají tajný tip pro kohokoliv, kdo si od únavného objevování antických krás v srpnovém vedru chce alespoň na pár hodin odpočinout u moře (pozor je třeba si ale dávat na mořské ježky, kterých se v této oblasti vyskytuje opravdu hodně). Dostaneme se sem buď expresní linkou MHD E22 vyjíždějící z centrální autobusové zastávky Akadimias anebo tramvají z náměstí Syntagma (jakási řecká obdoba našeho Václaváku). Stejně tak existuje přímá tramvajová i autobusová linka mezi Voula a slavným přístavem Pireas.

Pokud máme k dispozici více času, můžeme se vydat i dále po pobřeží poloostrova Atika. Městečko Vouliagmeni sice působí malebně, ale jde spíše o místo, kde se soustřeďují luxusní hotely. Za zmínku zde stojí snad jen přírodní termální koupaliště, kde teplota vody ani v zimě neklesá pod 21°. Budeme-li pokračovat dále, brzy se přes klikaté serpentiny dostaneme k Limanakii, skalnatým útesům s chladnější ale křišťálově čistou vodou. Na výborné možnosti jak se osvěžit ale narazíme i dále směrem na Varkízu, Saronidu či Legrenu. Doprava sem už ale zabere z centra Atén téměř dvě hodiny a jde tak spíše než o krátký odskok o celodenní výlet (do Voula či Glyfády autobus přijede zhruba za tři čtvrtě hodiny).

Profilová fotka
Tento článok bol pridaný redakciou magazínu eCESTOVATEL. Ak máte záujem pridať sa k redakcii magazínu, napíšte nám e-mail, alebo zašlite súkromnú správu.
cron