Svatojakubská pouť: Jak nám místní klima dalo první facku

Zdá se to být až příliš krásné na to, aby to byla realita. Jenže ona to realita je a já s Alicí právě začínáme svou nefalšovanou Svatojakubskou pouť. Už jsme se letecky přesunuli ze střední Evropy do Barcelony a stopem se dostali do Pamplony. Právě tady začínáme svou asi 800 kilometrů dlouhou pouť do Santiaga de Compostela a dále k Atlantskému oceánu. Je krátce po poledni. Dostáváme první razítko do našich credencialů  a přidáváme se k trhanému průvodu poutníků na trase značené žlutými šipkami. Jsme právě v centru Pamplony a začínáme počítat první plnohodnotné kroky a ukrajovat první metry zdánlivě nekonečné trasy.

Pamplona? Dokonalá po všech směrech
Rád bych při každé takovéto příležitosti využil situace a přiblížil vám v krátké vsuvce dané město, ve kterém se právě pohybujeme.

Svatojakubská pouť: Jak nám místní klima dalo první facku

Pamplona: Hlavní město autonomního společenství Navarra má přibližně 200 tis. obyvatel. Leží na trase svatojakubské pouti hned pod Pyrenejemi, proto je velmi vyhledávaným startovním místem poutníků, kteří z různých důvodů nemohou či nechtějí startovat výše v horách, ale přitom by rádi pokořili co nejdelší úsek trasy. Podle našeho názoru to bylo jedno z nejkrásnějších a nejčistších měst na cestě. Všude kolem bylo plno zeleně a každou vteřinou z města vyzařoval klid a pohoda.

Projít asi dvousettisícové město samozřejmě nezabere celý den, proto právě vcházíme do polí za posledními domy. Počítali jsme s tím, že budou začátky těžké. Samozřejmě, tělo si potřebuje zvyknout na vysokou a pravidelnou zátěž. Záda musí trpět dvacet kilogramů navíc po dobu asi deseti hodin každý den. To samé chodidla, která se musí vyrovnat s přibližně třiceti kilometry denně. Přesto nás náročnost zaskočila. Naráží do nás nepříjemný extrémně horký vzduch a vysilující žhnoucí sluneční paprsky. Trvá nám několik dní, než konečně pochopíme, proč se přes polední horko většina poutníků schová do stínu.

Seznámení se s mapou
Ve volných chvílích a taky trochu abych se zabavil a zvykání si mi šlo lépe, studuji našeho průvodce. Logicky jsem to já, kdo má na starost mapu a plánování trasy. Snažím se proto spárovat teorii z průvodce s realitou ve Španělsku. Brzy zjišťuji, že modré puntíky na trase jsou zdroje vody a že bychom si na ně měli dát pozor, protože jich není zrovna přehršel. Pro našince je to však příjemné překvapení. Téměř v každé vesničce najdete volně dostupný zdroj studené pramenité vody a můžete jí spotřebovat, co hrdlo ráčí. Něco podobného se v našich zeměpisných polohách téměř nevyskytuje.

Také si začínám zvykat na měřítko mapy a přibližnou rychlost, jakou jsme schopni se na mapě pohybovat. Z toho celkem rychle usuzuji, že máme před sebou poměrně kopcovitou etapu s náročným přechodem přes hřeben Alto del Pedrón (735 m. n. m.). Tomu se na zoubek podíváme v dalším díle; těšit se můžete na fotky s nádherným výhledem do širokého kraje.

Profilová fotka
Tento článok bol pridaný redakciou magazínu eCESTOVATEL. Ak máte záujem pridať sa k redakcii magazínu, napíšte nám e-mail, alebo zašlite súkromnú správu.
cron