Svatojakubská pouť: Všude samé pole a stromy nikde

Už nějakou tu chvíli jsme ve Španělsku a před pár hodinami jsme se oficiálně vydali na naši pouť. Stoupáme na hřeben Alto del Pedrón a seznamujeme se s realitou španělského vnitrozemí. Poměrně krutě nás fackuje neuvěřitelné horko a dusno. Máme za sebou sotva pár kilometrů, ale už nás bolí celé tělo. Odměnou za první den dřiny jsou nám nádherné výhledy, které se otevírají již krátce po začátku stoupání.

Alto del Pedrón v plné polní
Cestou k hřebeni jsme museli projít vesničkou Zariquiegui, která nám asi jako první otvírá pomalinku dveře k nahlédnutí do venkovského života Španělů. Po prvních zkušenostech se nám španělský venkov zdá být neuvěřitelně klidný a pohodový. Lidé jako by měli na vše spoustu času. Jedná se však o hrubý náčrt, který se bude s ubíhajícím časem stále měnit.

Svatojakubská pouť: Všude samé pole a stromy nikde

Výstup na vrchol hřebene je rozmanitý a členitý. Překvapuje nás absence stromů. Vzrostlé dřeviny jsou zatím v celém Španělsku vzácností, a i když je hřeben kompletně porostlý, jedná se o asi půl metru vysoké kleče a nízké dřeviny spolu s agresivními trnitými keři. Vystupujeme na samotný vrchol a užasle sledujeme překrásné výhledy do širokého okolí. Hřeben se tyčí nad okolním terénem naprosto ojediněle, a tak dohlédneme například až za v tu chvíli asi 15 kilometrů vzdálenou Pamplonu, která se krčí pod masivním pohořím Pyrenejí.

Svatojakubská pouť: Všude samé pole a stromy nikde

Prašné cesty a další noc pod stanem
Po krátké svačince sestupujeme dolů do údolí po západní straně hřebenu a proklínáme všechny a všechno. Sestup s tak těžkým batohem je neuvěřitelně bolestivý, ale hlavně náročný. Cesta je strmá a neuvěřitelně kamenitá. V podstatě se polovinu cesty kloužeme po kamení. Den se začínal chýlit ke konci a máme před sebou ještě přibližně sedm kilometrů a stavbu stanu. Začínáme také nabývat pocitu, že už se prašných cest nezbavíme. Jemný všudypřítomný píseček se dostane úplně všude a jsou jím pokryty téměř všechny cesty. Výjimku tvoří betonové, asfaltové a dlážděné cesty ve vesnicích a městech.

Kousek za vesnicí Obanos nacházíme vhodný hliněný plácek ke stavbě stanu. Tuto možnost volíme jednoznačně za účelem úspory peněz a snažíme se jí naplno využít, dokud jsou k tomu vhodné povětrnostní podmínky a v noci je ještě poměrně teplo. Poblíž vody si i dovolujeme rozdělat oheň, uvařit polévku a opéct klobásy, které nám minulý večer daroval Katalánec při našem loučení. Na chodidlech objevujeme první puchýře, které chvatně umravňujeme adekvátními náplastmi a doufáme, že ráno nebudou bolet. Ostatně to uvidíme.

Profilová fotka
Tento článok bol pridaný redakciou magazínu eCESTOVATEL. Ak máte záujem pridať sa k redakcii magazínu, napíšte nám e-mail, alebo zašlite súkromnú správu.
cron