Nejslavnější fotbalový klub světa naživo

Zbývá hodina do výkopu. Konečně jsem našel ten správný vlak a z Manchester Picadilly, největšího nádraží v samotném centru města, mířím vstříc splněnému snu. Průmyslový význam města sice v 19. století sahal daleko za hranice Anglie i samotné Evropy, dnes je však Manchester zasvěcen především umění nebo vzdělání. A také fotbalu. Nejslavnější fotbalový klub světa sídlí právě zde, na stadionu Old Trafford.

Cesta vlakem do stanice Manchester Utd Football, kde jinak spoje vůbec nestaví, netrvá z centra příliš dlouho a je to dobře, protože vagony jsou nacpané k prasknutí. Pár nešťastníků, snažících se nastoupit na Deansgate nebo Oxford Rd, nepochodí. Pozoruji spolucestující a myslím na to, jak by vypadalo osazenstvo podobného vlaku u nás. Třeba vlak z Ostravy do Prahy před zápasem Sparta – Baník.

Naštěstí jsem v Anglii. Zní to možná šíleně, ale je to tak. Když se řekne anglický fotbalový fanda, možná si představíte třicetiletého chlapíka s krátkým sestřihem a lehkou nadváhou, posilněného pivem. I takoví se kolem najdou. Také tu ale sedí dámy. Mladé, starší, a ještě starší. Najdete tu třeba babičku s vnukem. Ten sedí naproti mně a paří FIFU na PSP. Samozřejmě hraje za United, tohle město fotbalem žije. A skutečný zápas už se blíží.

Moje sedadlo je vysoko na východní tribuně, nad brankou, kterou bude ve druhém poločase hájit domácí Edwin Van Der Sar, holandský reprezentační gólman, živá legenda. Takových fotbalistů je ale v týmu celá řada. Po trávníku se budou za pár minut prohánět takové hvězdy, jako je Rian Giggs, Rio Ferdinand, Wayne Rooney, nebo kdysi zázračné dítě anglického fotbalu, Michael Owen. I to je důvod, proč je téměř každý zápas vyprodaný. Více jak 74 tisíc lidí, z nichž malou, ale nezanedbatelnou část tvoří turisté z celého světa.

Už samotný stadion, nehledě na to, co je předváděno na jeho trávníku, je ale magickým místem. A to jak zvenčí, tak především zevnitř. Nápis „The Theatre Of Dreams,“ česky „divadlo snů,“ skvíci se na severní tribuně, přesně vystihuje pocity, jaké člověka ovládnou při prvním usednutí na sedačku. Všude kolem Vás jsou desítky tisíc lidí, jako jste Vy. Lidí, které v tu chvíli spojuje jediná vášeň. A do příchodu hráčů z úzkého koridoru v protějším rohu zbývají jen vteřiny.

Ten den Manchester United vyhraje nad oblastním rivalem Boltonem 2:1. Všechny góly padnou do branky, nad kterou sedím, což je příjemný bonus navíc. Celých 90 minut uteče rychlostí blesku, jako všechno, na co se člověk těší jako malý kluk. Zůstane ale plno vzpomínek: na působivé chorály skalních fanoušků z protějšího kotle. Na zvuk tisíců postupně se sklápějících sedaček, šířící se jako lavina, když se na bránu řítí další protiútok a celá tribuna pod vámi postupně vstává. A nebo na chlapíka vedle Vás, který půl zápasu kouká do mobilu a jen občas zvedne hlavu a jen tak mimochodem povzbudí hvězdného domácího obránce: „go Rio!“

V příštím článku se s Vámi podělím o pár rad k cestování a shánění lístků a dozvíte se, proč mi cesta ze zápasu trvala nakonec přes dvě hodiny.

Profilová fotka
Tento článok bol pridaný redakciou magazínu eCESTOVATEL. Ak máte záujem pridať sa k redakcii magazínu, napíšte nám e-mail, alebo zašlite súkromnú správu.
cron